Když dítě nechce jít na kontakt s druhým rodičem

Je to jeden z těžších okamžiků po rozchodu. Dítě pláče, schovává se nebo prostě řekne, že nechce jet. Snadno se pak dostaví zlost, strach nebo bezmoc. Klid, který v takové chvíli dokážete najít, je to nejdůležitější, co můžete dítěti dát.

Nejdřív zklidněte vlastní emoce

Dítě čte váš obličej a tón hlasu rychleji než slova. Než zareagujete, nadechněte se a dejte si chvíli. Váš klid dítěti říká: jsi v bezpečí a zvládneme to spolu.

Nenuťte a nevyslýchejte

Násilné strkání do auta nebo příval otázek „proč, co se stalo, co ti udělal“ obvykle strach jen prohloubí. Dejte dítěti pocítit, že jeho emoce smí existovat a nemusí se z každé z nich zpovídat. Můžete říct: „Vidím, že je ti dnes těžko. Jsem tu s tebou.“

Naslouchejte, nehledejte viníka

Nechuť dítěte neznamená vždy, že se stalo něco zlého. Někdy jde o únavu, stesk, přerušenou hru nebo strach z odloučení od vás. Naslouchejte, aniž byste napovídali odpovědi nebo vkládali dítěti do úst obvinění.

Nepoužívejte to proti druhému rodiči

To, co uslyšíte, může svádět k použití jako důkaz vlastní křivdy. Dítě však potřebuje oba rodiče a nikdy by nemělo cítit, že se jeho slova stávají zbraní. O druhém domově mluvte klidně a bez hodnocení.

Vyhněte se zejména:

• komentářům o druhém rodiči před dítětem,
• vyptávání na podrobnosti po návratu,
• odměňování dítěte za to, že nechtělo jet.

Kdy vyhledat pomoc

Pokud se nechuť opakuje, sílí nebo dítě mluví o věcech, které vás znepokojují, promluvte si s druhým rodičem v klidu a v případě potřeby s odborníkem, který podporuje děti a rodiny. Požádat o podporu není známka selhání, ale odpovědnosti. OneReason vznikl právě proto, abyste v takových chvílích nezůstali sami.